Ananas
Ananas je mnohaletá tropická bylina s meèovitými listy (Ananas comosus), které tvoøí pøízemní rùici. Uprostøed ní se vytváøí krátká kvìtní osa s noha pøitisklými kvìty. Po odkvìtu srùstají jednotlivé plody ve sloené dunaté plodenství a 3 kg tìké. Dnes se pìstují v Èínì, Mexiku, Havaji, Brazílii a jinde. Ananasy mohou mít nejèastìji lutou a nazlátlou, bronzovou barvu, ale i èervenou, fialovou nebo èernou. Uvnitø plodu je bìlavá nebo lutá dunina, u kulturních odrùd je bez semen. Ananas snáí dobøe pøepravu, ale chutná lépe konzervovaný. Pøi nákupu vybíráme pevné, neotlaèené plody. Nejjednoduí je, kdy èerstvý ananas nakrájíme na plátky, odøízneme slupku (se vemi tmavými teèkami) a vyøízneme uprostøed døevnatou osu. Ananas lze také pøekrojit a duninu vyjíst lièkou.
Ananas v prùmìru obsahuje 10% i více cukrù. Vitamínu C má ménì ne citróny – 12 – 15 mg/100 g. Obsahuje provitamin A, vitamíny B, kyselinu listovou. Z minerálních látek draslík, hoøèík, také vápník a fosfor, zinek, elezo, málo sodíku. Je v nìm obsaen enzym bromelin, úèinný pøi trávení zvlátì bílkovin.
Angret (srstky)
Angret, srstka obecná (Grossularia uva crispa) .
Plody srstky jsou dunaté bobule s holou slupkou i s mìkkými chlupy, od bìlavé pøes lutou, zelenou, naèervenalou i temnì èervenou barvu. Slupka je ponìkud obtínìji stravitelná. Angret má vyí obsah kyselin (hlavnì citrónové, nìco jableèné, vinné i avelové). Cukrù má do 10%, pøedevím fruktózu. Obsahuje mnoho pektinù, dobøe elíruje, vitamínu C je do 35 mg/100 g (jako citróny). Dále obsahuje ménì karotenu, více vitamínu E, nìco málo vitamínu B. Z minerálních látek je angret bohatý na draslík, rovnì obsahuje fosfor, vápník, hoøèík, také elezo a zinek, jód, mìï, mangan, fluór, tedy cenné stopové prvky.
Angret se doporuèuje pøi ateroskleróze, zácpách, vysokém krevním tlaku, chudokrevnosti, obezitì. Není vhodný pøi vøedové chorobì.
Z angretu se dìlají demy, kompoty, èasto spolu s tøenìmi a jiným ovocem, ávy, mouèníky.
Aronia – èerný jeøáb
Èerný nebo èernoplodý jeøáb, správnì arónie (Aronia melanocarpa). Arónie je keø, dá se vak pìstovat i jako strom, naroubovaná na pøíbuzný jeøáb ptaèí. Pochází ze severní Ameriky a tam se pìstuje od poèátku 18. Století. Plody jsou podobné jedlým jeøábùm, ale jsou temnì fialové a èerné. áva je natrpkle nakyslá, má rubínovì èervenou barvu. Plody jsou malé malvice, trvanlivé, natrhané vydrí mìsíc i déle. Mají a 16% cukrù, nejvíce fruktózy a glukózy, málo sacharózy, dále ovocné kyseliny, pektin, tanin, vitamín C, vitamíny skupiny B, hodnì provitamínu A, dále rutin. Z minerálních látek draslík, vápník, hoøèík, elezo, mìï, mangan, molybden, kobalt, jód, fluór, antokyanová barviva. Biologicky je to nesmírnì cenné ovoce. Sniuje krevní tlak, tlumí bolestivost, zlepuje metabolismus, je vhodné pro diabetiky.
V potravináøském prùmyslu se plody uplatòují jako pøírodní barvivo do cukrovinek, nápojù aj.
V domácnostech z nich mùeme pøipravit ávy, sirupy, demy ve smìsi s bezinkami, jablky, hrukami. Výborné jsou kompoty. Pøi jejich pøípravì vak musíme v cukerném nálevu plody pøedvaøit a pak tímté nálevem zalít. Dají se, podobnì jako borùvky, pouít jako náplò koláèù spolu s vrstvou strouhaných jablek a drobenkou na povrchu.
Banány
Je to dietní ovoce s velkou energetickou hodnotou asi 355 kJ/100 g duniny. Málokdo ví, e existuje skupina zeleninových krobnatých banánovníkù, tzv. plantejny (Musa paradisiaca). Vaøené nahrazují brambory.
Pro nás je rozhodující skupina ovocných banánovníkù (Musa sapientium a M. chinensis) s jedlými plody (jsou to bobule) v èerstvém stavu. Mají a 25% sacharidù, hlavnì sacharózu, fruktózu a glukózu. Vitaminózní hodnota není zvlá vysoká: mají ve 100 g 10 – 15 mg vitamínu C, ale pomìrnì mnoho vitamínu B6 a více provitamínu A. Jsou dobrým zdrojem vlákniny, z minerálních látek mají mnoho draslíku a hoøèíku, dále fosforu a eleza, ménì vápníku, nìco zinku a dalích sloek. Banánovník je vytrvalá bylina s nepravým kmenem a 10 m vysokým.
Banány pouíváme ve studené i teplé kuchyni, v salátech, pohárech, opeèené s karamelem a lehaèkou, smaené v tìstíèku. Ve vìtí míøe pokozují lymfatický systém a pokozují krvetvorbu. V kombinaci s mlékem je ale vhodné pro lidi, kteøí chtìjí pøibrat.
Borùvky
Borùvky, botanicky nazývané brusnice borùvka (Vaccinium myrtillus), se stávají stále draím a vzácnìjím ovocem. Rostou v øídkých jehliènatých lesech, øíká se jim také èerné jahody. Kromì planì rostoucích borùvek se pìstují i kulturní, velkoplodé hroznovité sorty pùvodem z USA. Jsou vyí, s vìtími plody a nároènìjí na vláhu. Pocházejí z jiného druhu Vaccinium corymbosum. Na rozdíl od planých borùvek, jejich áva barví ústa, jsou velkoplodé borùvky nebarvící, mají zelenou duninu.
Plody dozrávají o letních prázdninách. Obsahují 14% cukrù, tøísloviny, ovocné kyseliny, pektiny, cenná rostlinná barviva, karoten, vitamíny skupiny B, asi polovinu vitamínu C jako citróny, mnoho minerálních látek – draslík, hoøèík, fosfor, síru, elezo, zinek aj. Borùvka je také léèivá, plody pùsobí proti infekcím, zánìtùm hrtanu, ústní dutiny, proti prùjmùm. Jejich barvivo regeneruje oèní purpur. Listy obsahují látky sniující hladinu cukru v krvi. Borùvky samozøejmì patøí na koláèe, lívance, do jogurtù, na kompoty, dobøe se zmrazují, èerstvé jsou skvìlé v ovocných pohárech.
Broskve
Jejich vìdecké jméno je Prunus persica nebo také Persica vulgaris – broskvoò obecná. Známe broskve pravé – to jsou ty ochmýøené a nektarinky – lysé broskve bez sametového povrchu. Pak je zvlátní skupina prùmyslových broskví pro mechanizovanou sklizeò urèené pro kompoty a ávy s pevnou duninou – clingy.
Broskve obsahují asi 83% vody, 9% cukrù, vìtí mnoství provitamínu A, vitamíny skupiny B, vitamínu C do 10 mg ve 100 g, nìco kyseliny listové, dále hojnì draslíku (jsou moèopudné), mnoho fosforu, také hoøèík, elezo, vápník, zinek aj. Mají uklidòující úèinky na lidský organismus, mírnì projímají.
Pouívají se k výrobì kompotù, dusù, demù, zmrzlin. Jsou také pouívány v kosmetice.
Brusinky
Brusinky (Vaccinium vitis idaea) keøík s vytrvalými listy je domácí ve støední a severní Evropì, Asii a k polárnímu kruhu.
Plody jsou známé èervené bobulky se zvlátní vlastností. Obsahují toti kyselinu benzoovou, kvùli ní je nemusíme sterilovat. Mnoství této kyseliny nekodí zdraví.
Dále obsahují cukry, kyselinu citrónovou, jableènou i nìco avelové, vitamínu C o nìco ménì ne citróny, glykosidy úèinné proti zánìtùm moèových cest, dále flavonoidy, barviva, tøísloviny, hodnì draslíku, vápníku, hoøèíku, fosforu manganu, ale bohuel i pomìrnì více sodíku. Listy jsou léèivé – èaj z nich se podává pøi cukrovce. Pøíbuzná brusince je klikva-oravina rostoucí na raelinitích a pouití je podobné. Velkoplodá klikva se pìstuje v Severní Americe.
Citróny a limety
Citroníkù je mnoho druhù, pro nás je nejdùleitìjí citroník limonový (Citrus limon) a limeta (Citrus limetta).
Citroník limonový, ná na trhu nejbìnìjí citrón, se nejvíc pìstuje v Itálii (80% svìtové produkce). Citroník limeta je velmi podobný citroníku limonovému s malými kulovitými nebo zplotìlými plody, se zelenou duninou, velmi aromatický. Rovnì se nejvíce pìstuje ve Støedomoøí. V arabských zemích se nakládá do slaného nálevu a pojídá jako nae okurky. Citróny mají 45 – 50 mg vitamínu C/100 g, dále mnoho bioflavonoidù dùleitých pro zdravé cévy, mnoho pektinu, vonné silice, také provitamin A (více mají pomeranèe), vitamíny B, sacharidy (3%). Je zajímavé, e citróny obsahují mimoøádnì mnoho vápníku, dále draslík, fosfor, hoøèík, elezo, zinek aj. Dùleitý je obsah kyseliny citrónové (a 8%). Citróny jsou pravidelnou souèástí naí kuchynì – saláty, omáèky, lutìninová jídla, kùra do mouèníkù, vánoèní peèivo, zmrzliny i potravináøský prùmysl. Jemným pokapáním duené zeleniny, bramborového salátu nebo lutìninových jídel citrónovou ávou získáme zvlátní pøíjemnou chu.
Je velice vhodné v dnení stresující dobì ráno na laèno vypít alespoò 1/2 hodiny pøed jídlem sklenièku teplé vody (teplota tìla) s vymaèkaným celým malým citrónem (nebo polovinou) a lièkou medu. Celý den budeme cítit nádhernou energii v tìle. Mùeme pít kadý den s obmìnou napø. za pomeranè, hlavnì cítíme-li únavu a vyèerpanost.
Granátové jablko
Botanický název je Punica granatum, granátovník. Je to vyí keø a malý strom rostoucí v subtropech. Pravdìpodobnì pochází z Iránu, kde dosud planì roste, dnes se pìstuje v podobných podmínkách po celém svìtì, také v jiní Evropì.
Plodem je a 15 cm velká kulovitá bobule s vytrvalým kalichem, s tuhým oplodím, hnìdé a temnìèervené barvy. Uvnitø je mnoho semen obalených duninou – podle odrùdy s kyselou a sladkokyselou ávou. Mohou mít 14 – 21% sacharidù, 3 – 4% kyselin (hlavnì citrónové), obsahují vitamíny B, malé mnoství vitamínu C, hodnì draslíku, dále hoøèík, vápník, elezo aj.
Pøi nákupu vybíráme co nejvìtí a neotlaèené, rovnomìrnì vybarvené plody. Konzumujeme je v èerstvém stavu. Nejprve odøízneme stopku s tenkým plátkem slupky. Pak plod naøízneme nìkolika øezy podélnì, ale úplnì jej nerozkrojíme. Rozevøeme je a vysajeme duninu. Jinak rozøíznutý plod døevìným tlouèkem lisujeme pøes nerez nebo umìlohmotné síto, tak získáme osvìující ávu. ávou poléváme mouèníky, vyrábìjí se z ní limonády, sirupy. Zrna s duninou se pøidávají do orientálních pilafù.
Grapefruit
Patøí do iroké rodiny citrusù, ale na rozdíl od ostatních druhù pocházejících z oblasti Indie a Èíny, grapefruit je pùvodem z Antil. Nejvíce se pìstuje v USA, ale také v Izraeli, Jiní Americe, Støedomoøí.
Citrus paradisi – tak se nazývá grapefruit a je to a 10 m vysoký strom. Známe plody kulovité nebo zplotìlé, zabarvené zelenavì, lutì nebo naèervenale. Jejich duina je avnatá, nahoøklá po glykosidu naringinu, zbarvená lutì nebo èervenavì. Nìkdy se objevuje na trhu i edok (pumelo) s velkými, a 5 kg tìkými plody, se zeleným a lutým povrchem (Citrus grandis).
Grapefruity jsou nejmladími citrusy – vlastnì vznikly a v 18. Století. lechtìním se ztrácí hoøkost a poèet semen.
Grapefruit nebo áva z nìj je “snídaòové ovoce”. Hoøèiny podporují trávení, proto patøí i mezi pøedkrmy – apetizéry. Grapefruit pøekrojíme, noem oddìlíme dílky duniny od kùry a pøepáek a vyjídáme lièkou. Má podobné sloení jako ostatní citrusy a 40 mg vit. C/100 g. Hodí se do ovocných salátù, pouívá se jako dezertní ovoce.
Jahody
Poèátek pìstování jahodníku spadá do 14. Století v jiní Francii. Jahody vak byly sbírány u v neolitu. Velkoplodé jahody se vlastnì objevily a v 18. Století, kdy byly dovezeny 2 druhy amerických jahodníkù a zaèalo køíení.
Jahody jsou zdravé a chutné ovoce. Obsahují asi 87% vody, do 7,5% cukrù, dále tøísloviny, barviva, organické kyseliny (jableèná, málo citrónové, chininové, avelové a salicylové), pektiny. Vitamínu C mohou mít od 60 – 100 mg/100 g, dále dost vitamínu E, také vitamíny skupiny B, kyselinu listovou. V jahodách byly zjitìny slouèeniny draslíku, vápníku, hoøèíku, fosforu, síry, z mikroelementù elezo, bór, vanad, jód, kobalt, mangan, zinek, mìï, molybden aj. Plody posilují metabolismus, jsou prospìné pøi chorobách srdce a cév, pøi chudokrevnosti, dnì, moèových a luèových kamenech. Mají protizánìtlivý a antiseptický úèinek, mírnì projímají, také sniují horeèku. Nìkteøí lidé mají alergii na jahody, ke zmírnìní se doporuèuje med a mléèné výrobky. Jahody se zmrazují, vyrábìjí se z nich zavaøeniny, kompoty, ávy, zmrzliny, mouèníky, polévky, poháry. Jsou dobré se lehaèkou.
Jeøáb sladkoplodý
Jeøáb obecný (Sorbus aucuparia) mùeme nalézt po celé Evropì. Sladkoplodý jeøáb má plody èervenavì oranové (malvièky) vìtí – a 1,5 cm a ty obsahují ménì tøíslovin a kyselin ne bìný jeøáb.
Jeøabiny jsou léèivé. V èerstvých plodech mùe být a 550 mg vitamínu C ve 100 g (a 15x více ne citróny), i v etrnì suených plodech mùe být 150 mg. Obsahuje dále velké mnoství provitamínu A, vitamín B, organické kyseliny, cukry, pektiny, tøísloviny, hoøèiny, cenné minerální látky. Plody mají mírnì projímavý a moèopudný vliv, také luèopudný. Doporuèují se revmatikùm. Cukry jsou ve formì sorbitu, take výrobky z jeøabin bez pøidání cukru jsou ideální pro diabetiky. Doporuèují se konzumovat pøi infekcích (chøipky apod.). Z plodù lze vyrábìt kompoty (plody pøedvaøit, v nálevu a zesklovatí), zavaøeniny, sirupy, dají se suit na èaj nebo jako hrozinky.
Karambola
Zvlátní protáhlá, v nezralosti zelená, pak voskovì lutá bobule s 5 výraznými ebry se obèas u nás objevuje ve vybraných obchodech. Pochází z niího tropického stromu karamboly obecné (Averrhoa carambola), pìstovaného hlavnì v Malajsii, jihovýchodní Asii, ale i na Antilách a na Floridì. Kvete a plodí po celý rok.
Plody mají tenkou slupku, ale dopravu snáejí velmi dobøe. Anglicky se nazývají Star fruit.
Plátky karamboly mají tvar hvìzdice a pùsobí velmi dekorativnì. Obsahují hodnì vitamínu C, ale také nìco kyseliny avelové. Karambola je toti pøíbuzná s naím avelem. Plody jsou chutné, avnaté, køupavé konzistence, sladkokyselé, osvìující chuti. Pouívají se èerstvé na ozdobu ovocných i zeleninových salátù, mouèníkù, nejlépe v kombinaci s tvarohem. Prùmyslovì se zpracovávají na ávy, sirupy, kompoty, demy apod.
Katan jedlý
Katanovník setý (Castanea sativa) je botanický název rozloitého, vysokého stromu nesoucího jedlé katany, také nazývané marony. Pochází z oblasti kolem Støedozemního a Èerného moøe. Roste i v teplých lokalitách jiní Moravy. Plody – katany jsou vlastnì naky s koovitým obalem, uloené zpravidla po 3 v ostnité, pøi zrání pukající èíce. Uvnitø naky je lutavé jádro. Plody se sklízejí v listopadu.
Katany obsahují mnoho sacharidù, hlavnì ve formì krobù – 35 – 50%, èást je ve formì sacharózy, málo bílkovin a tukù. Mají mnoho vitamínù skupiny B (hlavnì B5 a B6), málo vitamínu C, dále vitamín E, z minerálních látek pøedevím draslík, také dost fosforu, hoøèíku, vápník, elezo, málo sodíku. Plody obsahují také tøísloviny. Peèou se na másle, pøipravuje se z nich pyré, náplnì do mouèníkù. Peèou se a pojídají se se solí a pepøem aj.
Kdoule
Kdysi po nich vonívalo prádlo z babièèiny truhly. Do jisté míry odpuzovaly také hmyz.
Kdoule je dávno známá, u od starovìku. Pochází z oblasti Kavkazu, Íránu. Její vìdecký název Cydonia oblonga (kdouloò podlouhlá) pochází od starovìkého mìsta Kydonu na Krétì. Byla symbolem lásky a plodnosti.
Kdoule plodí keø a strom a jsou to malvice podobné jablku èi hruce, plstnaté, luté, velmi aromatické. Zrají v øíjnu. V té dobì je dunina tvrdá, vak se také kdoule v èerstvém stavu nepoívají, ale jsou skvìlou surovinou pro potravináøský prùmysl. Dunina obsahuje mnoho pektinu, kyseliny, slizy, asi 10% cukrù (hlavnì fruktóza), silice, tøísloviny, provitamín A, vitamín C, skupinu vitamínu B, dále minerální látky – draslík, vápník, elezo, mìï, fosfor. Kdoule se mohou uplatnit i léèebnì proti trávícícím potíím, prùjmu, v kosmetice. Vyrábìjí se z nich demy, kompoty, moty i hoøèice, rosoly, pasty, kdoulový sýr, dají se i suit.
Kiwi
Vylechtìné velkoplodé odrùdy kiwi vznikly na Novém Zélandì, odtud jejich obchodní název. Ale vlastní pùvod mají ve východní Asii, v Èínì. Odtud botanický název Actinidia chinensis, aktinidie èínská. Jsou to plody døevité liány, bobule vejèitého nebo i témìø kulovitého tvaru, které dosahují hmotnosti a 150 g. Dnes se nìkteré odrùdy pìstují ve Francii, na jiním Slovensku a jiní Moravì. Nový Zéland a Èína jich pìstuje nejvíce.
Nemají sice lákavý vzhled, lákavá je ale jejich chu a biologická hodnota. Pøi nákupu vybíráme zralé, nepøíli tvrdé plody, neotlaèené a nerozmìklé. Oloupeme je ostrým noem a krájíme, pojídáme i s drobnými semeny. Nejlepí jsou èerstvé nebo v ovocných salátech, ale dáváme je i do vech mouèníkù a dezertù. Skvìlá je také zavaøenina ze smìsi kiwi a angretu nebo hruek. Zelená dunina s výraznou kresbou je znaènì bohatá vitamínem C – 300 – 500 mg ve 100 g (10x více ne citrusy).
Kvajáva – psidium
Tohle zajímavé ovoce pochází z Brazílie, ostatní pøíbuzné druhy ze Støední a Jiní Ameriky, také z Antil. Dnes se pìstuje na Havaji, Floridì a v Kalifornii, ve Støedomoøí a severní Africe i jinde.
Kvajáva (Psidium quajava) je biologicky nesmírnì cenné ovoce. Je to vyí keø a strom rostoucí v tropech a subtropech. Plody jsou malvice, velikosti témìø jako jablka ve tvaru oválném, kulovitém nebo hrukovitém. Jsou na nich zøetelnì zaoblené hrany. Zralé plody jsou slámovì luté, hladké, poseté drobnými teèkami. Dunina je bílá nebo narùovìlá a èervenavá s drobným semenem. Chutná velmi sladce a má zvlátní vùni.
Plody mají 10 – 15% cukrù, a 5% vlákniny, provitamín A, vitamíny skupiny B a mnoho vitamínu C (200 – 300 mg/100 g), více ne èerný rybíz a 5 – 6krát více ne citrusy. Kromì toho obsahují i mnoství draslíku, vápníku, fosforu a hoøèíku, málo sodíku a dalí látky. Plody se konzumují pøedevím èerstvé, rozøíznuté na ètvrtiny, pokapané citrónovou ávou. Pojídají se vèetnì semen. Jsou vhodné do ovocných salátù, samozøejmì mouèníkù, zmrzlin aj. Zpracovávají se na dusy, ávy, elé, kompoty. Pøidávají se do áv z jiných druhù ovoce pro obohacení vitamínem C a aromatizaci.
Lískové oøíky
Líska obecná (Corylus avellana) známý ná pùvodní keø plodí oøíky v lupenitém obalu. U nás se vyskytují plané lísky a pìstují lechtìné velkoplodé odrùdy. Vìtina oøíkù pro trh je vak dováena.
Oøíky obsahují 36% tukù, 10 – 12% bílkovin, 7 – 8% sacharidù. Jsou znaènì energeticky vydatné. Jsou dobrým zdrojem fosforu a draslíku, také hoøèíku a vápníku, obsahují elezo, mìï a dalí stopové prvky. Provitaminu A obsahují málo, nìco vitamínu C, ale z oøechù mají nejvíce vitamínu E, také obsahují vitamíny B.
Lískové oøíky se doporuèují lidem duevnì pracujícím, studentùm, dìtem. Nejlépe se dají jíst samotné, opraené, ve smìsi se studeným ovocem, do musli, jogurtù, jako doplnìk snídanì. Je z nich mono pøipravit oøíkové mléko, pøidávají se do salátù z ovoce i zeleniny, do mouèníkù, oplatek, cukrovinek, èokolád.
Maliny
Kulturní odrùdy maliníku (botanický název je ostruiník maliník (Rubus idaeus) mají plody od lutooranových pøes èervené, fialové a temnìfialové, jsou odrùdy jednou a dvakrát v roce plodící. Maliny mají kolem 8% cukrù (glukóza a fruktóza), do 2% kyselin – hlavnì jableèné, také saliczlové, citrónové a nìco málo avelové. Kyselina salicylová pùsobí protizánìtlivì a potopudnì. Maliny mají a 5% vlákniny – podpora odbourávání cholesterolu. Mají asi 20 mg/100 g vitamínu C, mnoství dalích vitamínù, více kyseliny nikotinové a listové. Vynikají vysokým obsahem eleza, zinku, mìdi a manganu – co pøíznivì pùsobí pøi anémiích. Jinak obsahují draslík, vápník, hoøèík, fosfor a málo sodíku. Nedoporuèují se vak pøi dnì pro vysoký obsah purinù. Zato pomáhají pøi nachlazení, ke sniování horeèky, pøi ateroskleróze, vysokém krevním tlaku.
Maliny se skvìle uplatòují v nápojovém prùmyslu, oblíbené jsou malinové ávy, kompoty, protlaky, zmrazují se. Jsou oblíbeným doplòkem dezertù a mouèníkù. Podobné vyuití má i loganberry – køíenec maliníku s ostruiníkem.
Mandarinky
Mandarinky – to je vlastnì celá skupina citrusových druhù.
Satsuma nebo také uniu (Citrus unshiu) pochází z Japonska, pìstuje se i v Gruzii, je raná, pøichází na trh nejdøíve. Má støednì velké ploché plody bez semen, s hladkým oplodím, èasto s pupkem.
Mandarinka støedozemní – (C. Deliciosa) vznikla zøejmì v Itálii a pìstuje se v oblasti Støedomoøí. Má vìtinou mnoho semen kulovitého tvaru. Je velmi chutná – stolní ovoce s aromatickou kùrou.
Klementiny (C. Clementina) vznikly køíením ze støedozemní mandarinky, ale mají podstatnì kvalitnìjí plody, také jsou výnosnìjí.
Tanerina (C. Tangerina) má velké výraznì èervenooranovì zbarvené plody – mívá semena.
Dunina obsahuje øadu cenných látek, vitamin C – 45 mg/100 g, bioflavonoidy, provitamin A, dost vitamínù B, asi 20 – 30% pektinu (v oplodí), silici dùleitou pro prùmysl, mnoho kyseliny listové, cukrù a 14%, ovocné kyseliny aj. Také minerální látky – hlavnì draslík, vápník a fosfor, ale i hoøèík, zinek, nepatrnì sodíku aj. Mandarinky se uívají k výrobì dusù, sirupù, kompotù, demù, jako stolní ovoce, do mouèníkù, s tvarohem, jogurtem aj.
Mandle
Mandloò obecná (Amygdalus communis) je strom blízce pøíbuzný s broskvoní a dalími peckovinami. Plodem je peckovice s ochmýøenou koovitou rubinou, uvnitø je dìrovitá pecka a v ní je jádro – vlastní mandle. V Evropì zavedli sladkoplodé mandlonì Øekové a Øímané. Pìstují se v teplých oblastech po celém svìtì. Kromì sladkých mandlí existují i hoøké typy.
Sladké mandle mají 40 – 50% oleje, 16 – 30% bílkovin, 4 – 8% cukrù, mají vysokou energetickou hodnotu. Obsahují mnoho vitamínu B, nejvíce B2, dále mnoho vitamínu E, kyseliny listové. Z minerálních látek mají mimoøádnì velké mnoství vápníku a hoøèíku, také fosforu a draslíku, dále elezo, zinek, velmi málo sodíku. Sladké mandle obsahují glykosid amygdalin v nepatrném mnoství, hoøké mandle a 5%. Proto hoøké mandle nepoíváme . jen v malém mnoství.
Mandle jsou velice zdravé pro lidi s bolestmi páteøe – je vhodné jich dennì sníst asi 10. Nebo je dobré je namoèit pøes noc do vody a ráno sloupat a pomalu jíst – to je zase vhodné pro studenty, zlepuje to koncentraci a posiluje pamì.
Mango
Je to vlastnì jablko tropù. Pùvodem mangovníku indického (Mangifera indica) je sice Indie, ale dnes se produkuje ve velkém rozsahu v tropech celého svìta.
Plody tohoto vysokého vdyzeleného stromu jsou vlastnì velké, oválné nebo ledvinkovitì prohnuté peckovice, zelené a oranové barvy s naèervenalým líèkem. Mají pikantní, chutnou, vláknitou, avnatou duninu, lutavé nebo oranové barvy s velkou plochou koovitou peckou s jedlým jádrem. Pecka se tìko oddìluje od duniny, proto musíme mango nakrojit po obvodu a po pecku a toèením oddìlit.
Mango mùeme jíst syrové nebo v salátech, dá se pouít i v teplé kuchyni. Vyrábìjí se z nìj dusy, kompoty a ostré omáèky èatní (chutney). Ze sueného manga se mele práek amúr (amchyr) a pøidává se do koøenicích indických smìsí. Tento práek je výborný napø. k okyselení lutìninových jídel. V salátech se kombinuje s okurkami, cibulí, banány, ananasem, citrusy, s ostatním koøením.
Meruòka
Meruòka má vyhranìné poadavky na prostøedí, v nevhodném trpí mrtvicí – odumíráním vìtví nebo stromù. Zvlátì nesnáí køíení geopatogenních zón. U nás lechtitelé intenzívnì pracují na otuilejích odrùdách, a to s dobrými výsledky.
Plod meruòky je peckovice se lutou, oranovou nebo naèervenalou barvou. Semena uvnitø pecky jsou jedlá, vìtinou sladká a vyuívají se prùmyslu i v domácnostech místo mandlí. Oloupaná semena pøidáváme po nìkolika kusech do meruòkového demu.
Meruòky jsou právem povaovány za jeden z nejzdravìjích ovocných plodù. Mají mnoho cukru – 6 – 10% i mnohem více, mimoøádnì vysoký obsah provitamínu A, vitamíny skupiny B, vitamínu C ménì – 7 mg ve 100 g. Dále mnoho draslíku, témìø ádný sodík, hodnì hoøèíku, eleza, vápníku, fosforu, síry, køemíku, manganu, mìdi aj. Podporují imunitu organismu proti nákazám, zlepují stav zraku, pokoky, léèí srdce, astma, podporují rùst aj.
Vyrábìjí se z nich dusy, chutné demy, kompoty, marmelády, suí se. Známé jsou meruòkové knedlíky a mouèníky.
Mochynì peruánská
V podstatì se jedná o zeleninu, její plody se vyuívají spíe jako ovoce. Je pøíbuzná vytrvalé, u nás pìstované okrasné mochyni obecné zvané idovská tøeeò, její nafouklé oranové kalichy “lampiónky” se pouívají do suchých kytic.
Mochynì peruánská (Physalis peruviana) je lilkovitá rostlina, pøíbuzná rajèatùm pùvodem z Jiní Ameriky. Ale u dlouho se pìstuje v Africe, Asii i Austrálii. Arabsky se nazývá haranka. Pìstují se i jiné druhy jedlých mochyní se zelenými nebo fialovými plody.
Mochynì peruánská je jednoletá rostlina, plodí luté aromatické sladkokyselé bobule uzavøené v hnìdooranovém nafouklém kalichu. Zahrádkáøi ji nazývají indiánské bobule nebo inky. V naich obchodech má rozlièné názvy – napø. capuli, pasa capuli nebo aquaymanto a její cena je nadsazená skuteèné enormnì.
Plody obsahují sacharidy 3 – 9%, kolem 0,3 – 0,8% ovocných kyselin, pektiny, ve 100 g asi 30 mg vitamínu C, provitamín A, vitamín B a dalí. Z minerálních látek hlavnì draslík a fosfor, vápník aj. Povaují se za léèivé pøi moèových kamenech, revmatismu, luèníkových a aludeèních potíích. Plody se pojídají èerstvé, nebo se pøidávají do salátù, zpracovávají se na kompoty, zavaøeniny, kandují se a suí se jako hrozinky.
Muèenka – granadilla
Také pod názvem passion-fruit nebo maracuja jsou známy plody tropických lián pocházejících z Brazílie, dnes pìstovaných v Indii, Austrálii, na Srí Lance, v Jiní Americe a Africe, také v Kalifornii. Okrasný druh muèenky zvaný “Kristova koruna” s krásnými kvìty býval pìstován v naich domácnostech. Rod muèenka je velice rozsáhlý a zahrnuje asi 350 druhù. Jako ovocné jsou nejznámìjí 3 – 4 druhy. Muèenka jedlá (purpurová, Passiflora edulis) nesoucí ovoce velikosti slepièího vejce, fialové barvy, uvnitø podobnì jako u granátového jablka vyplnìná semeny obalenými rosolovitou, avnatou duninou (míkem). Má asi 17% sacharidù, 2,2% kyselin. Obsahuje velmi mnoho provitamínu A, také vitamíny B, PP a vitamín C jako citrusy. áva je chutná a velmi aromatická.
Muèenka køídlatá (P. Quadrangularis) má lutozelené plody. Muèenka ètyøhranná má velké lutavé plody a duninu èervenou. Muèenka pruhovaná (P. Ligularis) má tvrdé luté a oranové oplodí a uvnitø èerná semena obalená prùsvitnou duninou. Vechny muèenky se jedí èerstvé, jsou chutné, sladkokyselé, po rozkrojení se obsah vyjídá lièkou. Èasto se pøidávají do tropických nápojových smìsí, které zchutòují a zvýrazòují. Také se jimi aromatizují ovocné èaje, vyrábìjí se zmrzliny apod. áva nebo dus z uèenek se osvìdèuje pøi poruchách spánku a vysokém krevním tlaku.
Opuncie – nopál – tuna
Nopál (Opuntia ficus indica) má plody avnaté se sladkou chutí. Nazývají se také indické fíky nebo kaktusové hruky. Pìstování nopálu se znaènì rozíøilo na Sicílii. Sklízí se zde v srpnu a druhá úroda je v listopadu. Hodnì se vyváí do USA. Existuje i dalí “kaktusové ovoce” – jiného druhu opuncií, tzv. tuna (Opuntia megacantha) – vìtí a chutnìjí, pìstovaná hlavnì v Mexiku.
Bobule opuncií se jedí za syrova, obsahují mnoho semen. Plané rostliny mají na plodech trny, zulechtìné nìkdy jen jemné chloupky, které se stírají pøed jídlem. Mají a 14% cukru, vitamíny C, B. Pøipravují se z nich dezerty, mouèníky, saláty, zavaøeniny, nápoje.
Oøech pekan
Oøechy pekan nebo také puma, jsou plody subtropického stromu pøíbuzného naemu oøeáku vlaskému. Pochází z jiní èásti severní Ameriky, kde roste na bøezích velkých øek a kde jeho plody u pøed mnoha staletími sbírali Indiáni. Oøechovec pekanový (Carya pekan nebo C. illinoiensis), tak se botanicky nazývá strom, který plodí oøechy podobné vlaským. Mají vak hladkou skoøápku svìtlehnìdou nebo zlatavou, zakonèenou pièkou. Jádro je podobné jádru vlaského oøechu. Má vak jemnìjí chu.
Pekan se povauje za velmi kvalitní oøech. Má a 71% tukù, do 10% bílkovin. Zajímavý je vysoký obsah provitamínu A, dále obsahuje B vitamíny, vysoké mnoství draslíku a fosforu, také vápník, elezo aj. Obèas se u nás objevuje ve velkých supermarketech, nìkdy se prodávají oøechy naloené v sirupu. Oøechy pekan se konzumují pøímo nebo ve smìsi s ostatními oøechy, musli apod
Ostruiny
V naí pøírodì se vyskytuje nejèastìji ostruiník køovitý (Rubus fruticosus) a jeho køíenci. Na zahrádkách se pìstuje beztrná odrùda Thornfree a stará sorta Wilsonùv raný. Ostruiník sice snáí lépe sucho, ale silné mrazy jej pokozují.
Ostruiny sbíráme v srpnu a záøí. Obsahují kolem 5% cukrù, dále organické kyseliny (jableèná, vinná, citrónová, také salicylová), tøísloviny, barviva (s protisklerotickým a protizánìtlivým úèinkem), pektin aj. V plodech jsou i èetné vitamíny, mnoho provitamínu A, vitamíny skupiny B, vitamín C (20 – 30 mg ve 100 g), velmi mnoho vitamínu E, vitamín K, mnoho vlákniny. Z minerálních látek má nejvíce draslíku, fosforu, hodnì vápníku a hoøèík, málo sodíku, dost eleza.
Ostruiny se doporuèují pøi nachlazení, revmatismu, otylosti, vysokém krevním tlaku a ateroskleróze.
Syrové doplòují pudinky, poháry, ovocné saláty spolu s medem. Zpracovávají se na nápoje, do mouèníkù, na demy, kompoty, sirupy. Výborný je dem z jablek a ostruin. Také se kombinují s bezinkami.
Papája
Za pùvodní domov papáji melounové (Carica papaya) se povaují tropy jiního Mexika a Støední Ameriky. Po objevení Ameriky se rychle íøila po tropech celého svìta. Vypadá sice jako palma, ale je to vytrvalá, asi 10 m vysoká døevnatìjící bylina, na vrcholu s rùicí velkých dlaòovitých listù s dlouhými øapíky. Nìkdy se nazývá melounový strom, protoe velké plody kulovitého, oválného i jiného tvaru pøipomínají melouny. Mají lutozelenou a oranovoèervenou barvu a váí a 10 kg, nejèastìji ale 1 – 3 kg. Plody – jsou duté bobule uvnitø vyplnìné semeny. S èerstvými plody se u nás mùeme setkat zøídka. Jinak máme monost ochutnat skvìlé dusy, kompoty, demy, suené a kandované plody. Pojídají se na slano – s pepøem, chilli, na sladko s jiným sladkým druhem ovoce. Rostlina obsahuje latex s enzymem papainem, pomáhajícím rozkládat bílkoviny. Má vyuití ve farmacii, potravináøství. Plody mají dobrou vitaminovou hodnotu o nìco vyí ne citrusy. Semena se uívají jako pepø. Dunina obsahuje a 90 mg vitamínu C ve 100 g, mnoho provitaminu A, B vitamíny, hodnì draslíku, fosforu, vápníku a eleza aj. Èerstvá papája se èasto uívá jako souèást snídaní.
Piniové oøíky
Pøekrásná borovice – pinie s detníkovou korunou dotváøí kolorit Støedozemí spolu s cypøii – hlavnì v Itálii, Øecku, Portugalsku, panìlsku, bývalé Jugoslávii. Ale najdeme ji také v Sýrii, Íránu, Indii, u Èerného moøe aj. Borovice pinie (Pinus pinea) má iroce vejèité itice, které ukrývají tíhlá semena a 2 cm dlouhá, v èervenohnìdé nebo edavé slupce. Po oloupání jsou smetanovì bílá a nazývají se piniové oøíky, pinelky nebo italsky pignoli (piòoli).
Semena mají velké mnoství – a 31% bílkovin, 47% tukù, jsou sladká – a 12% sacharidù. Obsahují nìco vitamínù skupiny B, chuovì se blíí mandlím, se slabou, pøíjemnou pryskyøiènou pøíchutí, èerstvá jsou mìkká. Vìtinou se praí a uívají v cukráøské výrobì, ale i pøi pøípravì nádivek, k peèení, do omáèek, salátù, do rýových pokrmù. Chutná jsou i samotná a pojídají se jako araídy.
Pistácie
Botanicky se pistácie nazývá øeèík pistáciový (Pistacia vera) nebo pistácie pravá. Pochází ze støední Asie a odtud se rozíøila do Turecka, Íránu, Itálie, Sicílie, Sýrie, Øecka, Tunisu i jinam. Pistácie je strom nebo vysoký keø. Plodem je peckovice s dunatou slupkou, která brzy vysychá. Ve slupce je tenká pecka a uvnitø známé zelené semeno, zvané také zelená mandle. Roste ve stepních, suchých subtropech.
“Zelená mandle” obsahuje 43 – 62% tukù, 19 – 23% bílkovin, asi 15% sacharidù. Mají vysoký obsah provitamínu A, vitamíny skupiny B. Ze vech oøechù mají nejvíce eleza, hojnì draslíku, fosforu a vápníku. Konzumují se syrové, praené. Pouívají se ve slané i sladké kuchyni. Do mouèníkù, dortových náplní, zmrzlin, na saláty, opraené napø. do rýe, do nádivek. Je vhodné dennì sníst alespoò 5 pistácií. Je to vhodné pro nervový systém.
Rakytník
Rakytník øeetlákový (Hippophae rhamnoides), trnitý vyí keø, nenároèný, se støíbøitými úzkými listy nese plody s vynikající biologickou hodnotou. Je to módní ovoce propagátorù zdravé výivy. Kosmonauti bývají dokonce vybavení výrobky z rakytníku, chrání toti pøed pokozením z ozáøení. Chceme-li sklízet pøisedlé, nakyslé luté a oranové drobné peckovièky, které obalují vìtve, musíme mít samèí i samièí rostlinku. Dá se dobøe pìstovat u nás. Je to rostlina rozíøená v Evropì, na Sibiøi, ve Støední Asii. Její nevýhodou je obtíná sklizeò plodù.
Peckovièky ve velikosti od 0,5 – 1,5 cm jsou avnaté, kyselé, s pøíjemnou vùní. Obsahují ve 100 g ovoce a 100 i více denních dávek vitamínu A, dále vitamíny B, P, velké mnoství minerálních látek (draslík, elezo, bór, mangan) a dalích cenných sloek. Mají ochranné protiinfekèní sloky, posilují peristaltiku støev, pùsobí proti aludeèním potíím, odstraòují únavu. Pøipravují se z nich ávy, dusy, sirupy, kompoty, demy – èasto ve smìsi s dalími druhy ovoce, suí se. Pøidávají se také do omáèek.
Rambutan
Pochází z jihovýchodní Asie ze støednì vysokého stromu Nephelium lappaceum. Pìstuje se v Malajsku, Indii, Srí Lance, Thajsku, na Zanzibaru, Kostarice i v Jiní Africe a jinde ve vlhkých tropech. Plody jsou oválné nebo kulaté bobule velikosti vìtí vestky, se slupkou pokrytou mnostvím mìkkých, zahnutých èervenavých ostnù. Uvnitø je velmi chutná, pevná rosolovitá dunina s jedním podlouhlým semenem, které je po upraení jedlé. Rambutan patøí k nejlahodnìjím tropickým plodùm, nejèastìji se k nám dováejí kompoty.
Èerstvé plody nemají být zelené (málo zralé). Pøi konzumování plody rozloupneme, odstraníme ostnitou slupku a pojídáme sladce navinulou duninu. Nìkdy bývá ovoce dováeno i se zbytky stopek, nebo plody jsou uspoøádány v øídkých hroznech. Z vypeckovaného rambutanu lze pøipravovat mouèníky, rýové pudinky, ovocné saláty, lehké knedlíèky z tvarohového tìsta sypané mletými oøechy apod.
Rybíz
Dnení kulturní odrùdy øadíme do 2 skupin: èervené rybízy (Ribes sylvestre, R. rubrum), bílé rybízy (Ribes niveum). Bílé rybízy obsahují mnoho organických kyselin – 2,5% pøedevím ovocné, ale i mení mnoství avelové, znaèné mnoství pektinu, také tøísloviny. Provitaminu A je více v èerveném ne bílém rybízu. Rybíz má skupinu vitamínù B, zvlátì mnoho biotinu a také kyselinu listovou. Vitamínu C má 30 – 80 mg/100 g podle odrùdy.
Rybíz podporuje chu k jídlu, zlepuje trávení, posiluje peristaltiku støev. Celkovì osvìuje a doporuèuje se pøi horeèkách. Rybíz je ádaná surovina pro nápojový a konzervárenský prùmysl. Výborná je napø. rybízovomalinová áva. Dále se pouívá na domácí mouèníky, demy, sirupy aj.
Slívy, renklódy a mirabelky (pendlíky)
Z celé této skupiny se nejvíce cení renklódy a mirabelky s pevnou duninou. Slívy mají mìkkou duninu, mnoho ávy a jdou hùøe od pecky. Jsou velmi sladké a chutné. Botanicky patøí tato skupina ke slivoni obecné Prunus insititia.
Mají podobné sloení jako vestky, ale mohou mít mnohem více cukru od 5 – 20%, také více vitamínu C do 20 mg ve 100 g, i vìtí obsah vody – a 82%. Minerálních látek mají více ne jablka a hruky, a to pøedevím zásadité – draslík, fosfor, vápník, hoøèík, elezo, mìï, jód, zinek. Stejnì jako vestky se doporuèují pøi zácpì, ledvinových chorobách, ateroskleróze, dnì, revmatismu, vysokém krevním tlaku. Jsou moèopudné.
Slívy mohou být kulovité, oválné, od èervených a lutých po modré.
Mirabelky jsou drobné a luté. Nìkdy se pletou s myrobolanem . i ten je jedlý – dunina jeho malých peckovic ale nejde dobøe od pecky, má rùzné barvy a pøevánì se jedná o podno. Mirabelky jsou vhodné na kompoty. Stejnì se pouívají vìtí renklódy. Ty mohou být zbarvené od lutavých pøes èervenavé po fialové.
Ze slív se pøipravují zavaøeniny, elé, knedlíky, mouèníky, ale ménì vhodné jsou na kompoty.
ípky
Pùsobí proti hypovitaminózám, zlepují patologickou pigmentaci, odolnost organismu, omezují krvácení z vláseènic, kladnì ovlivòují krvetvorbu, pùsobí na dobré vymìování i vyprazdòování støev. A to proto, e mají vysoký obsah vitamínu C do 250 – 300 mg na 100 g, obrovské mnoství vitamínu P, provitamínu A, dále flavonoidy, B vitamíny, vitamín E a K. Mnoho minerálních látek – draslík, vápník, hoøèík, elezo, fosfor, síru aj. Rovnì obsahují tøísloviny, slizy, antokyany, cukry, pektin, silice, kyselinu jableènou a citrónovou aj. Je vylechtìna øada nových odrùd velkoplodých ípkù s vysokým podílem duniny. Jednu odrùdu “Karpatia” moná znáte. Na zahrádce se dá pìstovat i rùe svraskalá s velkými ípky (Rosa rugosa) a dalí druhy. Plody sklízíme zralé, ale nepøemrzlé. Suíme je pøi 40oC. Vyrábìjí se z nich protlaky, rosoly, marmelády, dusy. Suené podrcené ípky nebo pøes noc namoèené ve studené vodì jsou dobré k pøípravì lahodného ípkového èaje vhodného zvlátì pøi nachlazení. Sladíme medem. Ve Finsku a védsku pøipravují z ípkù chutné polévky.
vestky
Mezi skupinou slivoní (to jsou polovestky, vestky, renklódy, slívy a mirabelky) byly odedávna nejvíce cenìny pravé vestky – tj. aromatické plody s pevnou duninou, nahoøklou slupkou a jdoucí dobøe od pecky. Botanický název mají vestka domácí pravá (Prunus domestica, conv. domestica).
vestky mohou mít a 15% cukrù (glukóza a sacharóza), dále obsahují organické kyseliny (jableènou, citrónovou, stopy chininové a salicylové), dále flavonoidy s protisklerotickým úèinkem. Z vitamínù jsou pøítomny karoteny, vitamíny B1, B2, B6, kyselina nikotinová, málo vitamínu C – do 10 g/100 g, pomìrnì mnoho vitamínu E. Z minerálních látek je nejvíce draslíku a vápníku, dále fosfor, hoøèík, elezo, zinek, jód a mìï. Syrové vestky i suené, také kompoty a døeò mají mírnì projímavý úèinek. Suené vestky podporují vyluèování cholesterolu z organismu. Doporuèují se také pøi vysokém krevním tlaku a mají moèopudný úèinek, tedy i pøi revmatismu a dnì. Diabetici by mìli mít spotøebu vestek omezenou, ale nemìli by je vyluèovat.
Ze vestek se vaøí skvìlá povidla, klevely (rozvaøené vestky se skoøicí), kompoty, døenì, nápoje. Oblíbené jsou vestkové knedlíky, mouèníky.
Tomel
Tohle bezesporu zajímavé ovoce je oblíbené ve východní Asii, Americe, v arabských zemích. Je to prastarý zulechtìný východoasijský druh, èasto oznaèovaný jako churma, kaki, persimon, botanicky Diospyros kaki – tomel japonský. Jeho plody znáte i ze zemí kolem Støedozemního a Èerného moøe. Jsou po celém svìtì, hlavnì tam, kde rostou citrusy.
Moná, e jste si zakoupili na naem trhu jeho plody, vìtí dunaté bobule podobné rajèatùm, s velkým vytrvalým zeleným kalichem, lutavé, oranové nebo èervenavé barvy. A byl-li plod nezralý, nechutnal vám. V té dobì má svíravou, trpkou chu a køupavou konzistenci. Po uleení jakoby zprùsvitní a dunina je pøíjemnì sladká, natrpklá a chutná jako elé.
Ovoce je to velice zdravé. Má a 90 mg vitamínu C ve 100 g (2x více ne citróny), velké mnoství provitamínu A, dále jednoduché cukry, minerální látky, tøísloviny. Pøíznivì ovlivòuje trávení. V kuchyni se z tomelu pøipravují marmelády, elé. Jsou vhodné k pudinkùm a do ovocných salátù, sladkých rýových jídel.
Tøeeò
Z volné krajiny známe øadu typù planých tøení – ptáènic. Tøeeò je ná pùvodní druh, léty prolechtìný v øadu odrùd. Známá je napø. chutná odrùda “Van”, která je dobrá èerstvá, v mouènících i kompotech.
Tøeeò (Cerasus avium nebo Prunus cerasus) je starý ovocný druh, kulturní tøenì vznikly pravdìpodobnì v jihovýchodní Evropì. Tøenì se dìlí na chrupky s pevnou a srdcovky s mìkkou duninou. Plody jsou vhodné zvlátì pro dìti, podporují rùst. Pro velký obsah jódu jsou vhodné pro vechny, kteøí trpí problémy se títnou lázou a bolestmi páteøe. Obsahují 82% vody, 12 a více % cukrù. Obsah vitamínù není vysoký, nìco vitamínu C, dále obsahují karoten, vitamíny skupiny B, nìco málo vitamínu E. Mají vyí obsah eleza, draslíku, hoøèíku a fosforu, dále zinek, bór, mìï, mangan, rubidium aj. Barviva (v tmavých tøeních více) posilují kapiláry. Tøenì obsahují také tøísloviny. Doporuèují se dìtem i starím lidem. Jsou prospìné pøi ateroskleróze, hypertenzi, zácpách, chudokrevnosti.
Z tøení se pøipravují skvìlé mouèníky, kompoty, demy (s rybízem), moty, lze je suit (jako hrozinky), kandovat.
Vinné hrozny
Víno, hrozny, hrozinky a také vinný list – to ve nám poskytuje podivuhodná rostlina s dávnou minulostí – réva vinná. A jak je ve vztahu s touto rostlinou ná obchod a tisk nepouèený: vinné hrozny nazývá hrozno (to je slovensky) nebo hroznové víno (ale to je pøece tekutina, správnì révové víno). Réva vinná nám poskytuje stolní hrozny – drobné i velkozrnné, urèené jako ovoce a motové hrozny – ty, ze kterých se lisuje mot.
Stolní odrùdy révy vinné mají ménì cukru ne motové a obsahují jednoduché cukry – 10 – 30%, kyselinu jableènou a vinnou, pektin, tøísloviny, barviva, minerální látky (hlavnì draslík, fosfor, vápník, elezo, stopové prvky), pomìrnì málo vitamínu C, dále skupiny vitamínu B, karoten aj. Hrozny zlepují aludeèní sekreci, støevní peristaltiku, èinnost jater. Pøíznivì ovlivòují srdeèní èinnost, dýchání, roziøování cév, èinnost ledvin i výmìnu vody v tìle.
V kuchyni uíváme hrozny na ozdobu pohárù, na mouèníky, do ovocných salátù. Hrozinky pouíváme po spaøení (aby se odstranil olej, kterým jsou pøi suení oetøovány – mùe luknout a zpùsobit nám potíe) do rùzných mouèníkù, vánoèního peèiva, do tvarohové nádivky, k pøímé konzumaci k vyrovnání acidobázické rovnováhy (protoe jsou zásadotvorné), do halvy, vánoèky apod.
Vieò
V obchodech èerstvé plody viní témìø nekoupíme, pouze kompoty, demy, skvìlé ávy a limonády. Také se kandují a suí jako rozinky, nakládají se s cukrem do medu.
Vieò obecná (Cerasus vulgaris) dává mnoství odrùd viní pravých (kyselek) s tmavou ávou, amarelek s nebarvitou ávou a sladkoviní (skleòovky, sladkovinì pravé). Obsahují od 8 do 14% cukru, do 1,5% ovocných kyselin (jableèná, citrónová, jantarová, také salicylová), pektin, minerální látky (vápník, elezo, draslík, hoøèík, mangan, bór, zinek, fosfor aj.), málo vitamínu C, karoten a vitamíny skupiny B, dále tøísloviny a barviva. Vinì jsou tedy spíe zdrojem minerálních látek a mají také vliv na sniování horeèky, posilování kapilár, jsou dobré proti zánìtùm. Pro vysoký obsah jódu jsou vhodné pro nemocné se títnou lázou a s bolestmi páteøe.
